L. Niederle o Autochtonizme Slovanov (úryvok)

Dnes je opäť témou romantizovanie a prikrášľovanie si vlastnej histórie. Z časti to bude zapríčinené politicko – spoločenskou situáciou a teda môžem napísať, že tento jav iba kopíruje stav spoločnosti. Zároveň treba povedať, že tento jav nie je novinkou a poukázal na neho už Lubor Niederle, významný český slavista, antropológ a etnológ vo svojom diele Rukovět Slovanských starožitností, ktoré vám v tomto článku prinášam.

Viděli jsme několikrát, že průběhem bádání o slovanském dávnověku vznikly určité theorie, podle nichž se neusadili Slované ve své historické pravlasti teprve v prvních stoletích naši éry, nýbrž již dřívě v době nedávnější. Tyto theorie se zpravidla nazývají “autochtonistickými”, protože mají za základ autochtonitu, t.j existenci Slovanů odedávna v téměr celé střední Evropě a ve velké časti Evropy jižní, počítaje v to Italii a poloostrov Balkánský. Někteří z přívrženců těchto theorií dokonce neváhali rozšíriti jejich sídla až do Bretaně, Pyrenejí, Řecka a Malé Asie. Mnozí z nich obhajovali tento velký obraz slovanské expanze v době nejstarší v celém rozsahu, avšak většina se omezila pouze na dokazování autochtonismu Slovanů v určitých krajinách, nejčastěji v Uhrách na Balkáně nebo v Germanii. V tomto smyslu mají autochtonistické theorie své přívržence u Slovanů jižních, u Čechů i u Poláků. Badatelé ostatních zemí se jim však nevyhnuli, na př. Němci, přes námitky většiny německých vedců.

Dějiny těchto výkladů se počínají více než před tisícletím a trvají až do našich dnů. Počínaje VIII. stoletím někteří slovanští i neslovanští letopisci, obyčejně mnisi, se pokoušeli obohatiti a oslaviti minulost Slovanů tím, že je přímo spojili s minulostí starověkých národů. V tom spočíval první krok k autochtonismu. Tak dávní Poláci byli nejprve uváděni ve vztah s Vandaly a Goty v Germanii; tvrdilo se, že sídlili právě v té oblasti, kterou naplňovali před prvním tisícletím křesťanské éry. Vandalové zvukem svého jména. Zdůrazňovala se zejména podobnost jejich jména s jménem “Vendů” (sr. Vita Sancti Merini, VIII; Annales alaman. k roku 798; Adam Brémsky, II, 18, Helmold, I, 2); odtud také starý název Visly “Vandalicus amnis”.)

Potom kněžstvo jugoslavské a polské spojovalo původ Slovanů s Goty (viz epitaf knížete Boleslava z počátku XI. století, začátek kroniky Kadelubkovi a Dlugoszovi, anály kněze Duklanského a Tomáše Splitského.) Stejně staří Illýrové nebo Pannonci byli u Jihoslovanů ztotožňování se Slovany, jak nám ukázali již prameny uváděné výše, zejména začátek letopisu Kyjevského.

K těmto národům byly postupně připojováni další. Tím způsobem vzniká hypothesa, rozšířená v XVIII. století, že se předkové Slovanů objevili na počátku křesťanské éry nebo dokonce v době mnohem starší nejen na Odře, Labi a na středním Dunaji, ale i na Balkáně. Podobnost jmen Vend, Venet s jménem starých Enetů u Herodota, Venetů u Homéra a Caesara podnítila k rozšíření pravlasti Slovanů až do Itálie, Malé Asie, na břehy jezera Podamského a do Gallie, takže v století XVIII. a XIX. považovali někteří za slovanskou téměř celou Germanii a největší díl Evropy.

První stoupenci těchto neslýchaných theórii byli zejména mezi Jugoslavci (F. Dolci, Fr. Appendini, J. Severini, O. Kačic, K. Grubissic, J. Rajic atd.) a také u Poláků (S. Kleczewski, J. Potocki. St. Siesterzencewcz), u Slováků (G. Papánek, J. Dankovský) a u Rusů (V. K. Treďjakovskij, I. Boltin, V. N. Tatiščev). U Rusů jich mnoho nebylo, neboť východní Slované neměli přímého záujmu na hlásaní autochtnosimu Slovanů v Germanii nebo na Balkáně. Němci, kteří se v té době dali svést touto theorií, byli strýžlivější, na př. Augustin Schlozer, který hájil autochtonismus Slovanů na území mezi Labem, Vislou a mořem Adriatickým, nebo J. Ch. Gatter, který obhajoval slavinitu Getů, Dáků, anebo zčásti též L. Gebhardi.)

Největšího rozmachu dosáhly tyto theorie až v století XIX. u historiků všech slovanských národů, zvláště u Poláku a Čechů. Z těchto dvou národů vyšli nejvíce vynikající zástanci autochtonismu: A. V. Šembera, W. Ketrzyński a E. Boguslawski.

V celé první polovině XIX. století nalézáme u Slovanů badatele pracující v těchto tendencích: stačí vzpomenouti mezi Poláky W. Surowieckého, A. Bielowského, J. Lewela, K. Szulce, W. Maciejowského, A. Kucharského, H. Sucheckého, A. Mickiewicze, mezi Čechy P.J Šafaříka v prvním období jeho vědecké činnosti), J. Franty, F. Šíra, J. Kollára, K. Vinařického,) mezi Jihoslavany T. Jarice, I. Švaera, J. Rakovského, S. Zacharjeva, T. Šiškova, S. Verkoviče, M. Milojeviče, J. Klukjevice – Sakcinského, D. Trstenjaka.) Ani Němci se neubránili těmto tendencím. Největšího rozšíření dosáhl autochtonismus v r. 1868, kdy prof. Alois Šembera podlomil Šafaříkovu autoritu a vydal svou práci o západních Slovanech v pravěku), kde znovu sebral všechny důkazy svědčící ve prospěch autochtnosimu Slovanů ve střední Evropě, užívaje pritom dokladů, po stránce filologické chabých, s takovou obratností, že se jeho kniha stala návodem a příkladem pozdějším prácím se stejnou tendencí. Brzy potom se objevila celá řada badatelů kráčejících po stopách Šemberových; avšak, s výjimkou několika vynikajících zástanců, většina z nich byli jen amatéři neznalí starověkých dějin, archeologie, srovnávacího jazykozpytu a jejich přesných metod. Mezi nejstřížlivejí autochtonisty nové doby náleží J. Pervolf, autor důležité práce o Slovanech a jejich vzájemných vztazích a stycích.), potom P. Papáček, J. Slavík, T. Wojciechowski, W. Boguslawski, archeologové E. Majewski, J. L. Píč a K. Buchtela; ), koněčně a především historici polští W. Ketrzynski a E. Boguslawski, kteří se staví do čela hnutí svou erudicí a rozsahem svých prací.

Použitá literatúra

Rukovět Slovanských starožitností, L. Niederle, nakladatelství ČSAV, 1953, s. 174 – 176

1 komentár k “L. Niederle o Autochtonizme Slovanov (úryvok)

  1. No ale dnešné výskumi Y DNA dávajú za pravdu teórii autochtonnosti, to nie je ani romantizovanie, ani prikrášlovanie. Do času než prišli do Európi ludia zo skupiny R1b, tak protoslovania zo skupiny R1a1 zasídlili celú Európu, vrátane britských ostrovov.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.